Solná komora

Jak říká wikipedie – Solná komora je oblast ve středním Rakousku v severních vápencových Alpách – a taky je to oblast, kterou má v nabídce snad každá cestovka – je to totiž místo, kde si to své najde každý: lezení, ferraty, nekonečné serpentiny pro milovníky silniční cyklistiky, perfektní traily i horské túry všech obtížností. I mě reklamní fotky zlákali a tak jsme druhý červnový víkend s přáteli vyjeli prozkoumat ferraty v okolí Hallstätter See.

Aby mělo smysl jet těch 490 km z Vysočiny až do Obertraumu, kde jsme měli rezervovanou chatu, vybrali jsme obtížné, celodenní ferraty Wildkar a Intersport, které jsme chtěli doplnit o Laserer-alpin Klettersteig. Bohužel den před odjezdem přichází zpráva, kterou sem tak nějak čekal – sněhu je letos všude daleko víc, než v posledních letech a ferraty nad 1500 m.n.m. jsou buďto neschůdné a nebo schůdné jen s vlastním jištěním v úsecích, kde je lano pod sněhem – nemluvě o nebezpečných sněhových podmínkách na sestupech. Naštěstí máme celých 5 hodin v autě na přeplánování našeho prodlouženého víkendu.

Volba logicky dopadla na níže položené, nicméně stále obtížné a krásné ferraty Drachenwand a Attersee Klettersteig.

V pátek ráno vyrážíme z našeho ubytování v Obertraumu a po 50 minutách cesty parkujeme na oficiálním parkovištiě, které je k naší hrůze z půlky plné (kapacita je nějakých 360 aut!!). To že je pátek dopoledne zřejmě nic neznamená – no, nic se nedá dělat, holt budeme stát frontu.

Díky orientaci na východ se do nás nelidsky opírá slunce a pot z nás teče už po prvních metrech po žebříku. Začátek ferraty, psaný A/B je neskutečně uklouzaný – leze se totiž místy, kde pravidelně po silných deštích stéká voda, dokonce se tu dá zažít i vodopád. Od třetího segmentu se terén zlepšuje, krátké chodecké úseky, na kterých by v Tatrách nebylo ani očko řetězu, střídají krátké C úseky, výškové metry pěkně přibývají a po celou dobu se otevírají krásné výhledy na jezero Mondsee. Nejzajímavější je úsek před vrcholem, kde se ferraty větví na dvě varianty – jedna psaná za D po kramlích v hladké plotně, druhá varianta je lehčí (C), ale musíte přejít přes krásný visutý most, za kterým následuje exponovaný traverz. Tak jako většina lidí si volíme variantu přes most a za mostem a traversem už následuje prakticky choďák na vrchol ke kříži.

Díky parnu a slunci nás sestup vysiluje snad víc, než samotná ferrata – není totiž rozhodně zadarmo! Jednak se při něm nastoupá vcelku dost dalších výškových metrů, druhak je na cestě spousta úseků s žebříky, kramlemi a nebo aspoň jistícím lanem. Když si vzpomenu na ferraty v Raxxích, tak tenhle sestup by si zasloužil označit minimálně jako Béčková ferrata 🙂

V sobotu se snažíme poučit ze svých chyb – vstáváme v pět ráno a před sedmou už parkujeme pod nástupem na ferratu – nicméně ani to nestačí a díky předpovědi, která hlásila na odpoledne déšť, měla stejný nápad jako my – přivstat si – nejedna skupina a tak pod nástupem opět čekáme.

Ferrata u Attersee je už celkem náročná a dlouhá ferrata s převýšením 600 metrů a třemi převislými úseky za D. Oproti Drachenwandu je méně uklouzaná a je v ní natlučeno daleko více „železa“ díky jejímu vedení soustavou hladkých ploten. Během výstupu nás hnala dopředu předpověď deště a dozvuky hřmění v dálce, nicméně na oficiální čas 3h 30 min jsme se nebyli schopni i díky pohybu ve frontě dostat a ferrata nám zabrala hodiny skoro čtyři. Nicméně počasí vydrželo a u vrcholového kříže se shledáváme všichni v pořádku, plní dojmů – pro některé to byla nejtěžší ferrata, na kterou se zatím vydali.

Sestup z ferraty je opět úmorný, nicméně technicky daleko méně náročný a asi se dá zvládnout i rychleji než oficiálně psaných 90 minut.

V neděli se konečně předpovědi plní a od rána prší. Další ferraty tedy zavrhujeme a vydáváme se na výlet do Hallstattu a jeho solného dolu, který je nejstarší v Evropě. Návštěvní okruh je tak trochu pastí na turisty a až tolik se toho o těžbě soli nedozvíte, ale ve špatném počasí za návštěvu stojí – jen je potřeba si přivstat na první prohlídku (9:00 jede první zubačka nahoru), jinak vás pravděpodobně znechutí množství návštěvníků, kteří se tlačí všude okolo vás.

Víkend na Solné komoře jsme si celkově parádně užili a i když jsme v neděli měli v autě najeto 1200 km, určitě jsme nejeli zbytečně – navíc je v oblasti spousta dalších ferrat, které by stály za návštěvu.

Na pár fotek se můžete podívat ve fotogalerii.

Napsat komentář