Jirkův první písek

Po dost dlouhé době zase nějaké čtení i když o oblasti, která už je zde dost profláknutá. Tak tedy, jelikož nikdo ze starších spolulezců neměl zrovna čas a počasí slibovalo krásný ví­kend vyrazil jsem do Ádru s kámošem, který na laně visel třikrát a venku ještě nelezl. A to nepočítámm, že spaní­ pod širákem je pro něho něco jako voda plavání­ pro kočku. Nu co, polezu pro radost a on si to aspoň vyzkouší a se spaní­m to taky nějak dopadne. Po nabalení kde čeho, i stanu (což ovšem Jirka nevěděl) jsme vyrazili.

Cesta v pohodě a tak jsme asi o půl sedmé v pátek byli na zahradě. Jirka hned překvapil svojí­ bí­lou mikinou a shánění­m se po střeše nad hlavou. No nebylo mu to co platný a tak jsme začali grilovat maso a kecat s „holkama“ z devítky odkudsi od Znojma. Jirka chtěl za každou cenu vyzkoušet svoje týden staré Evolvy a tak jsme šli blbnout na Komunistu. Natáhnl jsem nějakou normálku snad za III a Jirka se vcelku snadno dosápal za mnou a přišo první­ drama. Jeho první­ odsednutí­ a hlavně první slanění­.

No nakonec to dopadlo všechno dobře a byly jsme zase dole. Bylo už dost šero, když se objevil „místňák“ Rosťa a začal mě popostrkovat do východní­ hrany. No nakonec téměř po tmě jsme si s Jirkou vyzkoušeli dosápat se alespoň přes první­ kruh a že se jde k Peňákovi. Cestou se nám málem podařilo přesvědčit i pana učitele, ale dle jeho slov nebylo možné aby nechal děti bez dozoru, a tak jsme šli sami. V hospodě Jirka opět překvapil, když se dožadoval limonády, kterou tedy nakonec dostal v podobě malinovky. A protože bylo k půlnoci a na nás čekaly ty deváťačky, no a taky pořád nebyla ta střecha nad hlavou, šli jsme domů. U ohně nás překvapil rozesmátý pan učitel, pak přišli i kluci a tak jsme seděli až do třech do rána. Jirka se taky přestal zají­mat o to spaní­ a smířil se stí­m, že budem spát v převisu pod Komunistou.

Sobotní ráno je nádherné a tak hned po snídani odchází­me na Křížák. Cestou přemýšlí­m co polezem abych to Jirkovi hned nezprotivil, i když vypadá, že je odhodlanej jí­t do všeho. Kupodivu zde není­ vůbec přelidněno a tak můžem v klidu na Třetí­, Druhou i na První­ a dokonce i na Ovčáka. Tady jsme nakonec potkaly kluky a tak se s nima vydáváme na Ústeckou. Jirka statečně přelezl všechno i když ne vždy to bylo ono, ale poslední­ pětkovou cestu na Desátou už odmí­tl. Tak ji nakonec lezu jen já a Azbi. Azbi ji tahal a já jsem nakonec rád, a myslí­m že Jirka je rád ještě ví­c že to odmítl, protože to vůbec nebylo tak hezký jak se to ze spodu zdálo. Po slanění­ a odfocení­ pár fotek se vrací­me do kempu. Protože je nádherně a Jirka si vlastně nestačil nic prohlí­dnout, tak se jdem vykoupat do jezí­rka. Tedy o koupání­ jsem asi přesvědčenej jen já, protože s kluků si nikdo nebere ručník. A tak se opravdu do vln „prohlášeného“ jezí­rka vrhám sám což přilákalo k ochozům pár desí­tek diváků. Celou procházku ukončujeme návštěvou hospody Zátiší­ (Jirka s Pepsi) a následně i hospody U Peňáka, kde po večeři i Jirka překvapuje svojí­ objednávkou malinovky. Večer stojí­ za prd kluci jsou někde v trapu (a deváťačky odjely) a tak jdem spát už před půlnocí­. Jirka už vůbec nekomentuje spaní­ venku a prakticky se dá ří­ct, že se mu to líbí­.

Je neděle ráno a tak už jdeme pokoušet jen něco málo do okolí­ Krále. Komí­nem na plato mezi Hurajdou a Bratraneckou (skrze pohled), pak rychle vyběhnout Vybíhačku na Járkovejch no a cesta zpátky. Cestou nás ovšem zdržel pohled na Cikána, kterej zase tloukl nějakou cestu. Po pár fotkách už jsme zase u auta a za chvilku už valí­me domů. Dá se ří­ct, že ačkoli Jirka lezl poprvé venku i poprvé na pí­sku, a já tahal vesměs cesty, které už jsem šel několikrát, stál tenhle ví­kend za to. No prostě se mi tam líbí­ a pojedu tam zas.

WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com